Efíček, jménem v rodokmenu Eufrat Koci Szarm, byl můj první chovný kocour. Dotáhl to až na Evropského šampiona a byl prvním lilovým colorpointem ve FIFe, který toho nejvyššího titulu dosáhl. A byl to můj pan Kocour...
V neděli 10.8.2012 ve 2 hodiny a 25 minut Efíček už přešel duhový most......a na nebi přibyla hvězdička....ta Efíčkova....
Já už to cítila, že brzy odejde a on asi taky. V sobotu dopoledne se nechal krásně hladit rukou a kartáčkem, dokonce si s předením užíval to mé česání. A pak už jsem na něm viděla a cítila, jak je odevzdaný a smířený – stejně i já se smířila s tím, že odejde a nedovedla jsem si představit, že bych ho měla naložit do auta a odvézt ho na poslední cestu k veterináři jen proto, abych nemusela vidět, jak bude umírat. Rozhodla jsem se ho nechat odejít v klidu domova – samozřejmě kdyby měl bolesti a naříkal v bolestech, tak bych jela, měla jsem to domluvené s vetem i přes víkend.
Ale on byl tichý, klidný, ležel a pospával...ach jo, kocourek muj krásnej, Efíček - pupíček jsem mu vždycky říkala a i ted jsem mu to šeptala. Viděla jsem podle jeho dechu, že se konec blíží...hladila jsem ho po celou dobu, co se začal konec blížit a dech přestával stačit, a taky jsem mu říkala, jak ho mám ráda a pořád jsem na něj mluvila....ještě i po tom, co už byl mrtvý. Já jsem ráda, že jsem se rozhodla ho nechat odejít v klidu domova a neabsolvovala s ním tak žádnou stresující cestu k veterináři, kde by ho uspali. On neměl bolesti.
Večer se mu začal krátit dech a postupně se to zhoršovalo....hladila jsme ho a dokola mu říkala, jak je úžasný a krásný a můj kocourek..... až do konce - ve 2,25 umřel. Zabalila jsem ho deky jako miminko, jen hlavička mu čouhala a dala jsem ho na verandu. Oka jsem nezamhouřila a čekala jsem, až se začně rozednívat a pak jsem mu šla vykopat na zahradě hrobeček - trvalo mi to tak dlouho..... ale aspon jsem se u toho pořádně vybrečela. Uložila jsem ho do hrobečku a dala mu tam kytičku. Jsem ráda, že jsem v sobě našla odvahu s ním být až do konce - o co jednodušší by bylo někam utéct a přijít zpět až by bylo po všem. Ale to bych si pak neodpustila a Efíček si zasloužil, abych s ním byla až do konce – to bylo to poslední, co jsem pro něj mohla udělat. Jsou všechno jen slova.............těžko popsat pocity tak, aby to nevyznělo povrchně.......život je už takový – patří k němu příchod i odchod.
V mém srdci Efíček zůstává navždy a kdykoliv si vzpomenu na tu naši poslední společnou noc, tak se neubráním slzám.

1.příběh - O statečné Mařence

Mařenka se narodila dne 26.10.2010 a dostala jméno Marylin Monroe Faelis, já jí říkala Mary. Jméno Mařenka jí dala až Terka, se kterou teď Mařenka bydlí (mimochodem se mi to její nové jméno moc líbí).
Kotěcí věk měla spokojený a vyrostla v krásnou velkou kočku s podmanivýma očima. Když Mary čekala svá první koťata, strašně moc jsem se na ně těšila, mimo jiné i proto, protože to měla být už třetí generace mé chovatelské linie a zároveň tedy i výsledek mé pečlivé chovatelské práce v chovu Ragdoll koček v barvě lilové a čokoládové ( těmto barvám se věnuji od samého počátku mého chovu).
Mary si s porodem bohužel o pár dní pospíšila a tím to vlastně všechno začalo. Měla jsem plánovanou operaci kolene, jen 3 dny v nemocnici a podle předpokládaného datumu porodu jsem se měla vrátit v pohodě zpátky před jejím porodem. Můj bývalý manžel mi do nemocnice volal, že Mary začal porod (1 mrtvé kotě vytáhl) a pak zase stahy přestaly. Říkala jsem mu, aby raději zajel k veterináři. Veterinář provedl císařský řez a Mary se tedy narodilo dne 21.5.2012 celkem 7 koťátek.
Já se vrátila domů z nemocnice až druhý den a to už bylo bohužel pro koťata pozdě. Mary musela dostat větší dávku narkozy a celkově byla po tom císařském porodu velmi vyčerpaná, o koťata se starat nemohla. Až zpětně mi došlo, že můj bývalý manžel měl v té době už jiné zájmy a tak se asi stalo, že koťata nikdo nevyprázdil po narození, nikdo je nepohlídal, aby neprochladla a aby se napila. Mary nemohla a nikdo jiný s ní nebyl, zůstala s nimi sama.
Když jsem se vrátila z nemocnice, tak už mi jen jedno kotě po druhém umíralo pod rukama, ač jsem se snažila sebevíc - co dvě hodiny jsem je krmila a vyprazdňovala, ale jen velmi těžko a jen z některých se mi dařilo dostávat postupně masírováním zaschlé špunty střevní šmolky a stolice. V pondělí se koťata narodila a v neděli mi umřelo poslední. Bylo to hrozné a vyčerpávající a ještě to zdaleko nemělo být všechno. Mary se rána po císaři nechtěla moc hojit a poté, co umřelo poslední kotě jsem si všimla, že místa kolem stehů jakoby vyhnisávají, ale jinak se Mary zdála být v pohodě. Díry se ale zvětšovaly a šly hlouběji do břicha, až se jí jednou z nich vyvalilo něco ven trochu a Mary musela znovu k veterináři na sešití, naštěstí to tentokrát už bylo časem dobré a zahojené.
Ovšem v tu dobu zasáhl místo kočky člověk a já zůstala ze dne na den sama a musela řešit, co dál. Nemohla jsem jet ke svému veterináři, kam jsem jezdívala spoustu let a musela jsem si najít veterináře přímo v Hanušovicích tak, abych tam mohla docházet pěšky s kočkou v přepravce. Dodnes si nepřestanu vyčítat, že jsem uvěřila veterinářce v Hanušovicích, že Mary může bez obav podstoupit kastraci na konci srpna 2012 - nedělala kastraci na boku jako můj obvyklý veterinář a všichni veterináři, se kterými jsem se kdy setkala předtím, ale rozřezávala kočkám celá břicha jako u císaře...vůbec mne nenapadlo, že to dělá takhle...moje vina, měla jsem se zeptat a nechat si to od ní popsat podrobně předem.
Takže Mary byla vykastrovaná společně s ostatními mými kočkami a já se mohla přestěhovat. Pro Mary jsem již měla domluvený nový domov u Terky, přijela si pro ni už do mého nového bydliště, Mary měla asi 8 dní po kastraci a rána vypadala dobře. Jen Mary byla taková pohublá, ale to jsme doufali, že se spraví časem bez problémů. A pak přišel mail......

Ahoj Marti, tak ti konečně píšu, že Mary první noc přežila, včera jsem ještě mluvila telefonicky s vetem Mecerou, který tu operaci dělal, protože z toho co mi Martin včera říkal jsem moc moudrá nebyla, pač drmolil páté přes deváté, škoda že jsem nemohla jet s ním. Vet říkal, že byla moc brzo znovu otvíraná, a že při tom jak je hubená se to mělo odložit a že ta hubenost jí teď komplikuje zotavení, že nemá dost sil a že první 4 dny budou krizové a uvidí se, jestli to zvládne, potom až že jí udělá test na ten FIP.Jinak mi říkal, že tedy vůbec neměla sešitou dutinu břišní a všechny orgány byly hned za kůží, takže rozsáhlá kýla a břicho plné vody, dokonce to nafotil a říkal, že to bude mít na stránkách jako zajímavý případ z praxe. A ten materiál na šití co použila vet v Hanušovicích se prý už dvacet let nepoužívá, z toho kousek prý nebyl ani ta niť, ale něco na ryby. Mary je obrovská bojovnice, má z utěrky takový mundůr aby si to nelízala, má tam drén ze kterého vytéká ještě nějaká voda a krev, tak tu utěrku má vycpanou gázou, je zalezlá v domečku a spinká, dneska už snědla půl kapsičky i ty kotěcí granule od tebe, ještě že je máme.
Případ Mařenky použil veterinář z Čelákovic jako odstrašující příklad - odkaz na jeho stránky s popisem operace si můžete přečíst ZDE
- podrobně odborně popsáno i s fotodokumentací. Opravdu, veterinářka z Hanušovic provedla kastraci tak špatně a použila takový nevhodný materiál, že to málem stálo Mařenku život. A já ji vůbec neměla nechávat kastrovat tak brzy po císaři.

Moc děkuji Terce a Martinovi, jen díky jim a jejich obětavosti je tu Mařenka ještě mezi námi. Spokojená a šťastná, společně s Žolíčkem - kocourkem také z mé stanice, kterého měla Terka ještě před Mařenkou.

Každá kočička má svůj příběh a o některé z nich bych se s vámi ráda podělila.
Pro začátek si mně a mé stanici můžete něco přečíst v časopise Časopis Fajn život, číslo 5/2014

Unsere Ragdoll-Liebhabertiere